Koně

Jelikož již několik měsíců sbírám odvahu ke psaní a dnes jsem dokonce byla označena za černou ovci (oblečená jsem však byla v hnědém) a ještě k tomu jsem díky Daně konečně pochopila, jak se na stránkách otevírá kronika, pokusím se, i přes mé naprosté intelektuální vyhasnutí, něco napsat.

Od přírody jsem dost pohodlný člověk, a proto jsem se rozhodla zajistit pro Kuličky během prázdnin akci „vodění na koníčkách“ s vědomím, že tam zavolám a je to. Nebyla to tak docela pravda, ale asi bude něco na tom, že se někdy trochu úsilí vyplatí.

Rozzářené obličeje dětí, které se indiánsky pomalované, s čelenkami a peřím na hlavičkách, které si samy vyrobily (samozřejmě kromě naší Alžbětky) hrdě a zcela bez maminek tyčily v sedle na vskutku indiánském oři, byly největší odměnou, jakou kterákoliv matka může dostat.

Horší byla následující noc, protože Alžbětka neměla nic jiného na práci, než si o konících nechat zdát a to tak emotivně, že jsem ji musela po výkřicích ze spánku „koněěěěě“ třikrát znovu uspávat.

Jsem velmi ráda tomu, že mě Klára do jinačovické, i k přespolním velmi přátelské party maminek a dětí dovedla. Středeční dopoledne je pro mě i moji dcerku výjimečné.

Chtěla bych tímto poděkovat Daně za všechny akce, které už pro nás zorganizovala, protože to opravdu není žádná sranda a jak víme, volného času není nazbyt.

Yvona

pozn.: Tomu intelektuálnímu vyhasnutí se těžko věří, když Yvona složila tlumočnické zkoušky...