Když vaří batole
Dříve, než vám popíšu jeden z našich zážitků z Kuliček, musím se zmínit o tom, jak moc se nám v tomto klubu dětí a maminek líbí. Mezi dětmi i mezi maminkami navzájem vládne naprosto skvělá atmosféra přátelství, pohody a rodinného prostředí. Poměr pohlaví – tedy mezi dětmi je vyrovnaný, i dvojčata máme dva kluky a dvě holky.
Rozhodly jsme se nepřerušit naše setkávání ani během prázdnin, i když hlavní organizátorka Dana o tom až tak přesvědčená nebyla, ví, kolik má s námi co se podílíme pouze občas, práce. Já patřím k těm, co někdy vedou program setkání, ale nereaguji na maily, což poslední týdny slýchám celkem často. Jsem však prozatím jedinou zástupkyní druhotěhotných, a to znamená, bohužel, velké intelektuální zpomalení a nejen to…
Prázdninové Kuličky jsou nyní často ve znamení nácviku praktických činností běžného života. Dopoledne, o kterém Vám chci povědět, jsme měli vařit saláty. Nože, destičky a potraviny s sebou. Pro pobavení bych začala tedy tím, jak je uvedeno výše, že si nedělám čas pravidelně číst maily. Bylo asi tak třicet stupňů a já jsem se rozhodla, že dnes v rámci procházky jdeme do Kuliček s Laurinkou pěšky. Někdy totiž z důvodu včasného příchodu, tj. akademická čtvrthodinka jezdíváme my maminky těch 300 metrů autem. (Já celá v černém, věrna sladěnosti, kterou udávají kompresivní těhotenské punčochy proti křečovým žilám.) Do školky, kde se scházíme to máme po rovině a ne zase až tak daleko. Na místě však nikdo známý nebyl. Zjistila jsem, že kurz je u Vandy, která bydlí o 300 sta metrů dále - na kopci. Pro auto nemělo smysl se vracet, jdeme tedy výšlapem.. Laura se nezvykle courala, no, bylo moc teplo. Posadila jsem si ji teda na koníka a pochodovala. Cesta byla smrtelná, což jsem zjistila až po zazvonění zvonku u Vandy a sundání Laurinky z ramen. Přede dveřmi stála „hystericky brečící matka v černých punčochách“. Chudák Laurinka již zvyklá na hormonální výlevy slz počkala, až se otevřely dveře a šla za dětmi. Maminky se mě opravdu mateřsky ujaly, dostala jsem ručník a koupelnu a dala jsem se do pohody…
Vytáhly jsme pomůcky a nože. Teď se poznalo, kdo už doma vařil. Třeba kluci Edvard a Matouš, téměř tříletá dvojčata a Vojtíšek krájeli banány, kiwi a okurky již velmi profesionálně. Některé ostatní děti to vzaly prakticky a rovnou jedly. Další, v duchu svých dvou let, chtěly pracovat zásadně bez pomoci, takže další nácvik této činnosti probíhal až v domácím prostředí. Nejvtipnější moment však byl, když jsme se my matky, jak už to tak chodívá, zamluvily a Nikolka se (dle původního zdání zcela tupým nerezovým nožem) řízla do prstíčku. Vybavená teta Vanda vytáhla lékárničku, bebino se zalepilo a holčička mohla pokračovat. Mateřské téma nebylo ukončeno a za 30 vteřin se Nikolka řízla znovu… Šli jsme třídit barvy do stejně barevných kelímků…
V kurzu se věnujeme i maminkám, takže během volné zábavy pro děti ve Vandiném dokonalém domě plném zákrutí, jsme otevřely otázku rozestupu podélných břišních svalů po porodu, jejich terapii a rehabilitaci. Jako pupkatá, jsem během této doby, kdy maminky ležely na zemi a cvičily, uspala v náručí nemladší členku cvičení, půlroční Verunku, jak je tedy vidět, nebráníme se ani pasivnímu odpočinku dětí.
Zábava postupně doznívala, čas oběda se blížil, rozloučily jsme se tedy písničkou, posbírali se, uklidili, nasedali do aut a cestou domů nechali doznívat nové roztomilé zážitky jedinečných chvil s našimi dětmi a našeho společenství.
Klára